Pinokio

Tichá loutko

chlapče milý 

vytesán z touhy a not

svoji hlavu trochu vzchop

vždyť sedíš v cíli


Faust jež ďáblu

duši slíbil

aby poznal pláč i smích

černých teček na sítích

mlhy když sílí 

Pinokio
Však láska má kde dále kvést

do plátků tulipánů vnést

zvuk zvonů které můžou znít

hlas vzdálený mě uvězní

A tam za bílou záclonou

Tvá hudba vrací radost tvou

když zpívá svět tvé zpívání

až do věží zní depeší

že v stínu katedrály tónů dál smíš žít

Pinokio
Mramor dýchá v rytmu skrání

krásná mlha ženských rtů 

tóny vplétá do vlasů

hudbou tě chrání


Ke tvým botám se Golem sklání

černou mlhou padá bůh

musíš splatit dávný dluh

a vstát až v ráji

Pinokio 


Však láska má kde dále kvést

do plátků tulipánů vnést

zvuk zvonů které můžou znít

hlas vzdálený mě uvězní

A tam za bílou záclonou

Tvá hudba vrací radost tvou

když zpívá svět tvé zpívání

až do věží zní depeší

že v světle katedrály tónů dál smíš žít

Pinokio